Úřad městyse
Brozany nad Ohří
Palackého náměstí 75
411 81 Brozany nad Ohří
Historie
MĚSTYS Brozany nad Ohří
Leží na levém břehu Ohře,10 km jižně od Litoměřic.
Archeologické nálezy dokládají osídlení této lokality již od doby kamenné. První písemná zmínka o Brozanech je z roku 1216, avšak původní románské zdivo lodi brozanského kostela svědčí o jejich starší historii. Brozany patřily mělnickým proboštům. Ti na počátku 15.století nechali pro své purkrabí postavit tvrz. Za husitských válek získali Brozany Pražané. Po nich se toto panství stalo majetkem českých králů. Čeští králové je pak zastavovali různým pánům.. V roce 1502 získává Brozany Jindřich z Vřesovec, jeho syn Jaroslav v letech 1516 – 1528 nechal postavit mlýn, prokopat dlouhý mlýnský náhon a jez na řece Ohři. Zikmund z Vřesovec, syn Jaroslava, po roce 1559 přestavěl tvrz na renesanční zámek, zdobený bohatými figurálními sgrafity. Rod Vřesovců držel Brozany plných 99 let. Mnozí z nich jsou pochováni v místním kostele, který má, díky tomuto rodu, krásnou výzdobu a oltáře vyvedené z pískovce. Ke zhlédnutí jsou zde i fresky z 15.století. Navíc byl kostel mnohokrát přestavován a dnes nese architektonické známky od stylu románského až po baroko.
V roce 1601 získává Brozany Jan Zajíc z Hazenburka. Od roku 1617 až do roku 1948 byly Brozany v majetku rodu Lobkoviců. V roce 1625 Polyxena Pernštejnská z Lobkovic povýšila Brozany na městys s právem pořádání čtyř výročních trhů v roce. Po vyplenění Brozan saskými vojsky v roce 1631 a zvláště po požáru v roce 1880 nebyl již poničený zámek rekonstruován a sloužil pouze pro potřeby vrchnostenských úředníků a později byl využíván jako nouzové bydlení. Nakonec byl využíván jako sklad a ve sklepení byl vybudován kryt pro okresní štáb CO. Koncem devadesátých let minulého století se přistoupilo k záchraně zámku. V roce 2004 byla dokončena generální oprava zámku. Na ostrohu nad vsí opět stojí pohledný zámek. Je zde otevřena a veřejnosti přístupná stálá expozice historie regionu. Prostory zámku slouží l jako reprezentační místnosti Obecního úřadu.
Po skončení druhé světové války, která zasáhla tvrdě i do života obce, se začalo s modernizací života obce. V padesátých letech byly vybudovány zděné kabiny na fotbalovém hřišti, k objektu Sokolovny bylo přistaveno jeviště. Okolí Brozan nad Ohří je velmi vhodné pro rekreaci. Proto na počátku šedesátých let roste v lužním lese na břehu řeky Ohře autokempink, který se rok co rok rozrůstá, postupně získává mezinárodní status a je hojně navštěvován zahraničními i domácími rekreanty. Pamatováno je i na výstavbu rodinných i bytových domů. Nezapomnělo se ani na modernizaci školních prostorů. V roce 1963 je otevřena nová přístavba školy se čtyřmi třídami a kabinety. Stará školní budova je změněna na dílny, po roce 2010 je modernizována na bytový dům se startovacími byty. Vyšší kvalitu života v obci podpořilo v roce 1973 i otevření nového obchodního střediska. Výstavba v obci tím ale zdaleka nekončí. V roce 1975 je otevřena nová požární zbrojnice a v roce 1976 je dána do provozu velká sportovní hala s ubytovacími prostory.a širokoúhlým kinem. Další vlna výstavby obce přišla v osmdesátých letech. Otevřen byl motorest „Ohře“ v areálu autokempinku. Výše jmenované akce výstavby si pořídili občané sami, svou brigádnickou činností. Odborné firmy pak realizovaly velké opravy kostela. Ten je státem chráněnou památkou. Položena byla nová střešní krytina (prejzy), restaurátoři opravili figurální vitráže v oknech lodi kostela, zpevněny byly základy a provedena nová omítka a klempířské práce.
V klidové části obce, u fotbalového hřiště, vyrostla v roce 1984 nová, moderní třítřídní mateřská škola. Postaveno bylo nové, moderní zdravotní středisko se všeobecným obvodním lékařem a zubařem. V roce 1991 byly dány do provozu nové kabiny na hřišti pro kopanou. Devadesátá léta přinesla do obce výkop vedle výkopu. Téměř současně byla budována kanalizace s napojením na čističku odpadních vod, pokládán byl vodovodní rozvod, energetici pokládaly rozvod NN do země, jim sekundovali pracovníci pokládající plyn. Do země byl položen rozvod telefonu. Po těchto tvrdých ranách do vzhledu obce, zákonitě přišlo na řadu zvelebení ploch, budování chodníků, oprava místních komunikací a výsadba zeleně.
Poslanecká sněmovna v roce 1997 schválila pro obec znak a prapor. Heraldická komise Sněmovny tak vyhověla žádosti obce a schválila oficiální používání symbolů.. V roce 2006, za zvelebování obce a podporu sportovních aktivit, byla udělena obci ZLATÁ STUHA s titulem Vesnice roku Ústeckého kraje. Rok na to, na základě žádosti obce a předložení historických podkladů, byl rozhodnutím Parlamentu České republiky navrácen obci již v minulosti získaný titul MĚSTYS. V roce 2012 byl postupně uváděn do užívání nově budovaný Volnočasový sportovní areál. Jeho součástí je hřiště pro kopanou s umělou trávou III.generace a umělým osvětlením, víceúčelové hřiště pro míčové hry s tartanovým povrchem, tenisové kurty s umělým povrchem a dětské hřiště s lanovkou, pískovišti, prolézačkami, skluzavkami a kolotočem. Jako hygienické zázemí jmenovaných sportovišť slouží nová tělocvična , kde jsou i vířivky. Celý olnočasový areál byl postaven z prostředků EU prostřednictvím ROP Severozápad a dotacemi ČEZ – oranžová energie
Poloha obce
Na rovině, která je vymezena na jihu horou Říp, na západě hradem Hazmburkem a ze severu velebným Středohořím, leží na levém břehu řeky Ohře asi 10 km jižně od Litoměřic obec Brozany nad Ohří, Obec leží přibližně na 50 0 25 ) severní zeměpisné šířky a 14 0 10 ) východní zeměpisné délky. Nadmořská výška obce je 150 m a nejvyšším bodem obce je zámek stojící na ostrohu 190 m nad mořem.
Obec je přirozené centrum širokého okolí a vytváří legislativní, kulturní, sportovní, obchodní a společenské zázemí pro spádovou oblast několika obcí.
Původ názvu
Jak uvádí Ústav pro jazyk český, je název obce původu obecného. Na řece Ohři existoval od minulosti brod, který dal pojmenování původním obyvatelům. Ve staročeštině „lidé žijící u brodu“ – brodjané. Z toho vzniklo postupně brodzané až nakonec brozané - Brozany.
Počátky osídlení
Počátky osídlení prostoru dnešní obce sahají až do daleké minulosti o čemž svědčí archeologické nálezy uložené ve sbírkách Národního muzea v Praze. Jsou tam uloženy kamenné nástroje i zbraně ze starší doby kamenné (40000 -20000 let před n.l.) Z mladší doby kamenné (asi 4000 let před n.l.) je náramek, vybroušený z jemnozrnného vápence. Z místa, zvaném „Kozinec“ pochází nález kostrového hrobu (datován 3400-3000 let před n.l.) s bohatou a pozoruhodnou výbavou baňatých nádob se zdobenými hrdly, zdobené mísy, hliněný obřadní buben a část náhrdelníku v podobě drobných kostěných kotoučků a provrtaných jantarových korálků. Tento hrob svým inventářem, zejména amforami a bubnem, patří k nejvýznamnějším archeologickým nálezům Čech. Národní muzeum vlastní ještě tzv. šňůrkovu keramiku (datovanou 2500 – 2000 let před n.l.). a nálezy z doby bronzové a z doby římské (1.-2. století našeho letopočtu)
Při záchranném archeologickém výzkumu v prostoru stavby dálnice D8 byly objeveny kůlové domy, lineární keramika (datováno 6500 – 4500 let před n.l.) z doby 3300 – 3000 let před n.l. nálevkové pohárky. Ojedinělý nález z tohoto období byl kus textilie v podobě uhlíkaté vrstvičky vlákna. Do období 12. – 8. století před n.l. byla datována nalezená licí forma na bronz. Z let 450 – 400 před n.l. pochází rotační mlýnek a relikt podlahy domu se zbytky kůlů. Odkryty byly popelnice, až 2 m hluboké, které sloužily k uložení obilí, později na odpad.
Obyvatelé tohoto regionu byli převážně zaměřeni na zemědělskou činnost. Některé archeologické nálezy však dokládají i činnost při zpracování místní, velmi kvalitní cihlářské hlíny. Byly zde nalezeny zlomky osmibokých keramických kachlí, stejných jako ty, které byly použity na Vyšehradě a v klášteře v Doksanech. Je otázkou času, kdy budou odkryty vedle stop zemědělské činnosti i pece, kde byly vypalovány ony kachle.
Minulost obce
Minulost obce je zahalena rouškou tajemností. Cenné písemné památky byly zničeny za 30. leté války. Existence obce se vždy datuje od první písemné zmínky. Ta pochází z roku 1276, kdy je zmínka o prodeji statku v Brozanech. Avšak původní románské zpo části britanského kostela a jeho starší věže, datované do roku 1100 – 1500 svědčí o již dřívější existenci osady.
Kostel Svatého Gotharda
Církevní majetek
Ve 13. století patřily Brozany mělnickým proboštům, kteří zde měli své purkrabí sídlících nejprve ve dvorci a pak v malé dřevěné tvrzi na ostrohu nad obcí. Zděná tvrz vzniká na začátku 15. století.
Majitelé Brozan
V roce 1410 je zde uváděn purkrabí Beneš Slaboně. V roce 1411 byla ve vši připrána nějaká práva Janu z Doupova, který se již psal z Brozan. Za husitských válek získali zdejší území pražané, kteří ustanovují 29. května 1421 hejtmanem litoměřického kraje Hynka z Valdštejna, přičemž mu odevzdali i Brozany. Králové Zikmund a Jiří z Poděbrad je zastavovali různým pánům. V letech 1452-1456 držel Brozany Boreš z Oseka, od roku 1464 Mikuláš Rachmberk. V roce 1480 vyplatil Brozany král Vladislav II. aby je v roce 1480 zastavil Litvinovi z Karlštejna. Ten svoje panství (Brozany,Rochov, Hostěnice) postoupi v roce 1486 Vojtěchu Tvochovi z Medvídkova. Tvoch před svou smrtí (1500) odkázal panství příbuzným, a to Zdeňku z Valečka. Bohuslavu Žlebovi ze Střížkova a bratrům Purkhardovi a Oldřichu Čichalovcům z Michalova. Ti ale prodali své panství za necelé dva roky (1502) Jindřichu z Vřešovic a na Libčevsi, který byl synem Jakoubka z Vřesovic.
Ten byl zakladatelem České větve Vřesovků , rodilý moravan, hejtman husitských vojsk, byl pánem na Bílině, Žluticích, Kostomlatech, Oseku a Teplicích. Tento bohatý rodk působil v Čechách více než 200 let. Po smrti Jindřich (1515) zdědili majetek synové Jaroslav a Jiří. První dostal Brozany, druhý Libčeves. Jaroslav se stal hejtmanem litoměřického kraje, v roce 1529 byl Ferdinandem I. Jmenován zemským hejtmanem. Brozanské panství hospodářský zveleboval. V letech 1516-1528 budoval jez na Ohři a mlýn v Brozanech. Zemřel Bezdětný (1531). Brozanské panství zdědil jeho bratr Jiří, který byl jim majitelem Libčevsi. Jiří se již nazýval Brozanský z Vřesovic. V roce 1544 rozdělil Jiří Brozanský majetek mezi své syni Zikmunda a Jakuba. Prvně jmenovaný byl rada Rudolfa II., druhý syn Jakub však svůj díl prodal třetímu bratrovi Jindřichovi, který tím získal Rochov a Hostěnice. Zikmund Brozanský z Vřesovic o svou část Brozan velmi dobře pečoval. Starou tvrz po roce 1559 přestavěl na renesanční zámek. Zikmund zemřel 5. září 1598 a jeho dědicové prodali Brozany 5. srpna 1601 Janu Zbyňkovi Zajíci z Hazmburka. Tím se opět brozanské panství sjednotilo (již od roku 1558 totiž vlastnili Zajícové Rochov a Hostěnice). Mocný, ale později zchudlý milovník umění, věd a alchymie Jan Zbyněk začal s další přestavbou nedávno zvelebeného zámku. Jeho nákladné podniky pohltili celé jeho bohatství. V roce 1604 postoupil Brozany jako věno své manželce Polyxeně z Minkvic. Ta ještě před svou smrtí (1616) odkázala Brozany synům Janovi, Mikulášovi a Jaroslavovi. Pro velkou zadluženost rodu Zajíců byly Brozany prodány v roce 1617 Polyxeně Pernštejnské z Lobkovic, vdově po mocném Vilému z Rožmberka za 50 tis. kop grošů.
Městys:
Brozany se staly na sklonu 20. let 17 století (1625) městysem s právem pořádání výročních trhů (jarmarků). První z trhů býval v pondělí po Třech králích.
TVRZ
Ve 14. století mělničtí proboštové vystavěli na ostrohu nad Brozany pro své purkrabí dřevěnou tvrz. Ta byla na začátku 15. století přestavěna na tvrz zděnou. Jako své sídlo ji měli nejen purkrabí mělnických proboštů, ale i další majitelé britanského panství.
Starou tvrz po roce 1559 přestavěl Zikmund Brozanský z Vřesovic na renesanční dvouposchoďový zámek. Vybudoval honosnou budovu. V roce 1563 ji nechal zvenčí ozdobit figurálními sgrafity a nápisy. Zachvěl se jejich popis a ten svědčí o nákladnosti a umělecké bohatosti nezvyklé u malého venkovského sídla.
V roce 1601 koupil brozanské panství Jan Zbyněk zajíc z Hazmburka. Okamžitě začal s další přestavbou nedávno zvelebeného zámku. Přistavěl třetí patro a další dva arkýře. Dosavadní sgrafitovou výzdobu zachoval a rozšířil na další vnější stěny a třetí patro budovy ve formě renesančních sgrafitových psaníček.
V roce 1631, kdy Brozany patřily již Lobkovicím a sídlil zde jejich hejtman, byl zámek saskými vojsky vydrancován a vypálen. Zbořeny byly jeho hradby a dvůr. Od té doby zámek již nenabyl svého dřívějšího vznosného vzhledu ani společenského významu.
V roce 1880 zámek vyhořel. Horní dvě patra byla zbourána a zbytky sgrafitové výzdoby byly zakryty omítkou.
Jednoposchoďová budova pak sloužila různým účelům.
V 50. letech minulého století byla budova zámku stavebně opravena pro potřeby jednotného zemědělského družstva, v 60. letech byla provedena oprava střechy a fasády a budova až do roku 1999 sloužila pro potřeby civilní obrany okresní národního výboru.
V roce 2002 byly po předchozím stavebně historickém průzkumu započaty záchranné práce na budově značně zchátralého zámku. Práce byly ukončeny v roce 2005 a obec získala velmi hezkou budovu, vhodnou k pořádání různých akcí.
Znak městyse
Při volbě znakových figur bylo přihlédnuto k existenci uvedeného rodu, jejichž rodový znak, zlatý stoupající půlměsíc v modrém poli, byl vzat za základ obecního znaku. Pod půlměsíc byl umístěn stříbrný drak.
Drak, jako doplňující znamení, poukazuje na nejstarší dějiny obce a je ikonografický spojován s kostelem sv. Gotharda. Atributem sv. Gotharda je vedle jiného i zkrocený drak, ležící u jeho nohou. Doplnění půlměsíce drakem ve znaku Brozan má i své praktické důvody. Předjímá možnost volby figury zlatého půlměsíce pánů z Vřesovic i u jiných obcí v regionu. Patrocinium sv. Gotharda je do jisté míry vzácné a kombinace světcova atributu se znamením půlměsíce vytváří dostatečně adresnou informaci o uživateli znaku.
Pro prapor byly ve znaku extrahovány dvě hlavní barvy - modrá a žlutá, které jsou na listu řazeny do dvou svislých pruhů. Do modré poloviny je vložen žlutý půlměsíc ze znaku, kterým je prapor dostatečně odlišen od jiných ve stejně barevné kombinaci.
Pověsti kolem nás
MURY
Před kostelem sv. Gotharda hned za prvními novými domky po levé straně silnice se dejte doleva a vzápětí doprava, pokračujte podél sportovního areálu , přes lužní les dojedete ve směru podél levého břehu Ohře ke starobylé vsi Hostěnice, jejíž původ je datován někdy do 9. století do doby bájného knížete Hostivíta. Ve vsi odbočuje z Ohře takzvaný "mlýnský náhon", a do Ohře se náhon vrací až za Doksany.
Mezi náhonem a řekou leží Ostrov sv. Klimenta. Na tomto poměrně rozlehlém ostrově kdysi stávala ves, kterou zničila povodeň. Měla zvláštní jméno Múry. První zmínky o ní pocházejí z 11. století. Je doloženo, že roku 1146 ji král Vladislav daroval premonstrátskému klášteru v Doksanech. Darovací listina byla pečlivě uložena v klášterním kostele, ale roku 1200 padla za oběť zhoubnému požáru. Představení kláštera se proto obrátili na krále Přemysla Otakara I. s prosbou, aby darování potvrdil a na důkaz toho jim vystavil opis zničené listiny. Král se projevil velkoryse. Nejen že přání splnil, ale do opisu z roku 1220 prý nechal připsat, že Múry jsou povýšeny na město.
Múry sice byly označovány za trhové středisko menšího řádu, ale protože ležely na významných obchodních cestách vedoucích po zemi i po vodě, dá se říci, že zastávaly v severních Čechách velmi významné postavení.
Mury však neměly mnoho štěstí. Rychle a především slibně se rozrůstající středověké městečko roku 1432 doslova smetla nebývalé silná povodeň. Mnoho lidí tehdy zahynulo, další zůstali bez střechy nad hlavou a přišli o veškerý svůj majetek. Z celého městečka voda doslova jako zázrakem ušetřila pouze kostelík a dva domy - myslivnu a rybárnu. Vše ostatní pohřbily silné nánosy bahna a bláta, zbytek odnesla velká voda.
Obyvatelé městečka Múry odešli a v lesích mezi Doksany a Chvalínem založili novou osadu, kterou pojmenovali Nové Dvory.
Nová osada byla přece jen v bezpečnější vzdálenosti od řeky. Snad také proto městečko Múry už nebylo nikdy obnoveno. Dnes v jeho místech leží jedna z menších chatových rekreačních osad.
MEANDRY OHŘE
O něco výš proti proudu Ohře je neregulovaný úsek řeky s patrnými změnami koryta a především se zbytky lužního lesa. Tyto pozoruhodné meandry i takzvaný Pístecký les jsou chráněným přírodním výtvorem.